Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 6.5.
Radoslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Lebky zkázy
Autor: lenkova (Občasný) - publikováno 8.3.2007 (08:20:10)

Dnes víme o deseti z nich, to však nejspíše není konečné číslo. Některé z lebek jsou uloženy v různých muzejích, jiné v soukromých sbírkách. Vědci měli dostatek času i příležitosti, aby je mohli pečlivě a důkladně prozkoumat. Čekali bychom obsáhlé zprávy, odvážné závěry, podrobné analýzy. Ve skutečnosti nemáme v ruce vůbec nic. Jenom ty lebky. 

Příběh té nejznámější křišťálové lebky začal v roce 1927 v tehdejším Britském Hondurasu, dnešním Belize. Jeho hlavní postavou je F. A. Mitchell-Hedges, zvaný též Mike. Jestliže měla postava Indiana Jonese někdy svoji skutečnou předlohu, tak to byl tento Angličan, dobrodruh prvního řádu. Cestoval po Jižní i Severní Americe a hledal nějaké stopy po Atlantidě, občas pracoval jako kovboj, jindy se věnoval hazardním hrám, na straně Pancho Villy bojoval v mexické revoluci. A také adoptoval malou osiřelou holčičku Annu, která ho věrně doprovázela na jeho výpravách. Spolu se tak dostali i do belizského Lubaantanu, zřícenin dávného mayského města. A tady Anna v den svých sedmnáctých narozenin objevila pod oltářem první slavnou křišťálovou lebku. O několik měsíců později náhodou o kousek dál našla i její spodní čelist. Krásný a romantický příběh. Bohužel příliš krásný, než aby mohl být pravdivý. Mike v jedné ze svých knih píše: "Nebudu objasňovat, jak se lebka dostala do mého vlastnictví, a mám k tomu dobré důvody." Je tedy docela dobře možné, že Mitchell-Hedges vlastnil lebku již před výpravou do Belize a tam ji jenom nalíčil jako originální narozeninový dárek. I když od nálezu této lebky uplynulo přes sedmdesát let, dodnes nevíme, jak byla vyrobena. Vědci připouštějí, že mohla být jedině vybroušena, což by ovšem trvalo nejméně 150 let, spíše však více. Anebo lebku někdo prostě odlil. Dnes se tímto způsobem ve sklárnách vyrábějí třeba věštecké křišťálové koule. K tomu je ovšem zapotřebí teploty 1400-155O stupňů, tedy vakuová pec nebo kyslíkovodíkový plamen. Není možné ani určit stáří této lebky, protože neexistuje metoda umožňující datovat kus křemene jako takový.

Pojďme dál. V Britském muzeu je uložena křišťálová lebka, kterou muzeum zakoupilo od firmy Tiffany v roce 1898. O jejím původu se neví vůbec nic. Ve srovnání s lubaantunskou lebkou je tato lebka stylizovanější a nemá odnímatelnou spodní čelist. Další křišťálovou lebku zvanou Max vlastní manželé Parksovy z Texasu. Max je ze všech lebek největší - váží přes osm kilogramů. Je tak o tři kila těžší než předchozí dvě. Parksovým ji v roce 1980 těsně před svou smrtí daroval jejich dlouholetý přítel Norbu Chen, tibetský léčitel s tím, že jednou poznají, čím vlastně tento předmět je. O původu lebky Tibeťan pomlčel. Čtvrtou křišťálovou lebku zvanou Kopavi vlastní od roku 1989 americký psychotronik dr. Krastman. nezvratně přesvědčený o tom, že vzácný artefakt pochází z Atlantidy. Pátý kousek se objevil v písku na ranči manželů Koonových v Coloradu na Silvestra 1994. Tato lebka je deformovaná a z jedné strany trochu připomíná nějakého mimozemšťana. S určitostí prý jde o zmetek z místní sklárny, která vyrábí skleněné lebky pro mexický svátek mrtvých. Přesto bylo hlášeno několik zázračných uzdravení, ke kterým v blízkosti lebky údajně došlo. Šestou lebku je možné obdivovat v pařížském Muzeu člověka v paláci de Chaillot. Je o polovinu menší než labaantunská a méně propracována. Připisuje se Aztékům, ovšem je to jen nepodložená hypotéza. Čtyři miniaturní lebky objevené v Mexiku a v Jiží Americe již ve 14.-15. st. se dnes nacházejí na čtyřech různých místech. Jsou to Blackova sbírka Amerického národního muzea, Muzeum člověka v Londýně, Douglasova sbírka v New Yorku a Muzeum Trocadero v Paříži.

Čím méně je toho o křišťálových lebkách a jejich původu známo, tím více prostoru zbývá na dohady. V lebkách je prý docela dobře vidět, co se stalo nebo co se má stát. Jejich prostřednictvím je prý možné někoho na dálku zabít. Původně jich prý bylo dvanáct a sloužily k dávným tajemným obřadům. Je docela dobře možné, že jejich majitelé byli kdysi schopni jejich pomocí schopni navazovat mezi sebou telepatické spojení. A možná toto spojení funguje dodnes.

Jitka Lenková

O dalších záhadách se můžete dočíst na www.zahadno.mysteria.cz

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
kalais (Občasný) - 8.3.2007 > Dobrý den, Vás já ale znám:)


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter